Lesní pohádka

Opatrně pokládám nohy na mechový koberec. Je tak měkoučký, že se nohy vždy o kousek proboří. Snažím se našlapovat zlehka a nerušit tohle kouzelné místo. Drobné cvrlikání schovaných ptáčků, spěšné zašustění křídel a sem tam zvuk větvičky z houští. Les je plný života. Měkký, poddajný, tajuplný i veselý. Drobná očka vykukující za lístky, sem tam střihnutí oušek v mlází. Živo je zde na každém kroku. . . .A když sem zabloudí sluneční paprsek a zeleným baldachýnem zahlédnu kousek modrého nebe, ztratila bych se v tomhle lesním království bez váhání.